Žijme v těle

Současná doba přináší ohromný technologický rozvoj. Vše kolem nás se neustále upgraduje, updatuje, integruje, modernizuje a především zrychluje. Setkáváme se s tím téměř všude. V zaměstnání, dopravě, školství, na úřadech, ve zdravotnictví, stavebnictví… Tento dynamický vývoj přináší globálně spoustu pozitiv. Jsou zde však také stinné stránky.

Naše pozornost je často upřená na to, abychom se všem neustálým změnám přizpůsobovali. Řídíme se heslem „Kdo chvíli stál, stojí opodál.“ Výsledkem jsou zaplněné diáře, kalendáře a především naše hlava. Člověk najednou žije ve světě plnění úkolů, zatímco požadavky duše a těla jsou upozaděny. V tuto chvíli může začít naše tělo protestovat.

Když je náš řídící systém (mozek) přetížen přemírou zevních nebo vnitřních podnětů, začne podvědomě vysílat signály do pohybového systému. Chce nám říci, abychom buď zpomalili tempo nebo úplně vypli. Proč? Aby nedošlo k „blackoutu“ – kolapsu systému.

Zprvu se může objevit tuhost nebo zvýšená citlivost svalů v oblasti šíje a hlavy, mezi lopatkami nebo v bedrech. Každý jedinec si „ukládá“ stres někam jinam. Pokud první signály ignorujeme, objeví se mírná bolest, kterou v celodenním shonu ještě nemusíme plně vnímat. Jakmile však mentální zátěž trvá týdny nebo měsíce dál signálům navzdory, dostaví se intenzivní zásah z podvědomého kontrolního centra.

Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Někdo z generálního štábu našeho mozku zatáhne ruční brzdu. Svaly jdu do křeče, mezi obratli se vytvoří blokády a my se nemůžeme hýbat, natož plnit své úkoly. Blackout. Bolest přerušila všechny naše cílené psychické i fyzické aktivity.

Tento jev se objevuje jak u zátěže mentální, tak i tělesné, často v kombinaci. Dlouhodobé přetěžování svalů startuje podobný proces. Přetěžované partie se nám často snaží říci, že už by potřebovaly odpočinek, ale my je málokdy posloucháme. Začnou se objevovat nepříjemné pocity při zátěži a postupně může dojít až k vyřazení svalu nebo kloubu z funkce. Kombinace dlouhodobé psychické zátěže a chronického přetěžování svalů přibližuje člověka k bolestivému kolapsu, který si může vyžádat dlouhou rekonvalescenci.

Ač se to může zdát v dnešní uspěchané době náročné, je třeba, abychom s našim tělem žili ve spojení, abychom žili v těle. Pokud chceme předejít větším problémům, které nás mohou vyřadit z běžného fungování, je třeba vnímat již první fyzické signály.

Zkuste se několikrát během dne zastavit, zavřít oči a vnímat řeč vašeho těla. Je nějaká oblast ztuhlá nebo zvýšeně citlivá? Bolí něco? Pokud si někde všimnete většího diskomfortu, zkuste zpomalit, nebo na chvíli vypnout. Zacvičte si, nebo jenom v klidu odpočívejte. Věřím, že vám to pomůže propojit se s tělem a vrátit se zpátky do rovnováhy. 🙂

Bližší info o mé fyzioterapeutické praxi zde.

Více článků naleznete zde.