Sportem ku zdraví, nebo invaliditě?

S příchodem jara roste chuť ke sportování a k různým venkovním pohybovým aktivitám. Postupně začínáme oprašovat naše bicykly, tenisky, kopačky, in-line brusle a jinou sportovní výbavu. Hlavní sportovní sezóna se blíží.

Jak se zvyšuje venkovní teplota, tak zaznamenávám časté dotazy mých pacientů/klientů na možnou prospěšnost či škodlivost té či oné pohybové aktivity. Napadla mě myšlenka, že by bylo dobré udělat rozbor vlivu sportovních aktivit na pohybový systém.

Je sport pro zdraví šlach, svalů či kloubů pozitivní, negativní nebo neutrální? Spousta z nás má ve svém okolí někoho, kdo si sportováním „odrovnal“ kotníky, kolena, kyčle, páteř nebo šlachy. Známe však také případy lidí, kteří sportují celý život a jsou i v pokročilém věku velmi fyzicky i psychicky zdatní, vitální a bez výraznějších omezení. Tak kde je zakopaný pes?

Protože jednoduchá odpověď neexistuje, je potřeba se na problematiku podívat z širší perspektivy.

1) Profesionální vs. amatérský sport

Profesionálové

Jedinci, kteří se věnují sportu na špičkové úrovni se opakovaně vystavují velmi intenzivní fyzické zátěži, která ovlivňuje všechny složky pohybového systému. Zdálo by se, že si jasně opotřebovávají klouby, svaly a šlachy, ale tak jednoduché to není.

Nezapomínejme, že pohybový systém „profíků“ je trochu z jiného těsta. Má daleko vyšší regenerační schopnosti a nervová soustava pracuje rychleji a efektivněji. Kvalitnější řízení pohybu (pohybová šikovnost) zabezpečuje nižší míru „opotřebení“ a úrazů.

Vrcholový sportovec má optimální podmínky na zotavení (profesionálové se sportem živí a ve volném čase ideálně jí, spí nebo jsou na regeneračních procedurách). Zatížení profi sportovců je sice velké, ale jejich těla jsou na to stavěná a trénovaná. Rozhodně nelze říct, že profesionální sport = trvalé opotřebení a poškození pohybového systému.

Amatérští sportovci

Tělo amatérského sportovce není tak trénované a odolné, jak je tomu u profesionála. Řízení pohybu také není na stejné úrovni. Intenzita dané aktivity proto není tak velká (většinou 🙂 ). Problémem může být nepravidelnost.

Rekreační sportovci často neprovádí danou činnost s železnou pravidelností. Jdou si například jednou za čas zahrát fotbal, hokej, volejbal. Občas si zaběhají, jdou na brusle nebo na turistiku atd.

Nárazová, nepřiměřená pohybová aktivita může vést k přetížení a následnému poranění některé ze struktur pohybového systému (natažení svalu, vyvrtnutí kotníku, poranění kolen apod.). Naopak pravidelné rekreační pohybové (sportovní) aktivity, které odpovídají adekvátním tělesné zdatnosti, jsou prevencí vzniku chronických problému v budoucnosti.

2) Typ sportovní aktivity

Při posuzování vlivu sportovní/pohybové aktivity na tělo, je třeba myslet také na její specifický typ. Kontaktní kolektivní sporty mají obecně největší riziko zranění vlivem nárazů a častými změnami pohybu (typicky míčové hry).

Na druhou stranu při nich dochází k procvičení celého těla, ke zvyšování obratnosti, vytrvalosti a také k socializaci. Vysoká intenzita zároveň způsobuje vyplavení velkého množství endorfinů (hormonů štěstí), což má příznivý vliv na psychiku a zpětnovazebně na svalové napětí.

Nekontaktní individuální sportovní aktivity jako je chůze, běh, cyklistika, brusle atd. přináší menší rizika úrazů, nicméně často zatěžují pouze některé skupin svalů a může docházet k chronickému přetěžování.

Vhodné je tyto aktivity různě kombinovat. Naproti kontaktním sportům jsou méně akční a nejsou tolik komplexní, avšak přináší hlubší relaxaci, lepší procítění těla a větší svobodu.

3) Individuální tělesné parametry a technika

O tom, zda může být z dlouhodobého hlediska daná pohybová aktivita škodlivá rozhodují také různé parametry pohybového systému, které jsou většinou vrozené. Někdo může mít např. nevhodné kloubní predispozice pro určitý sport a při jeho opakování si může zadělávat na problémy.

Roli hraje také kvalita řízení pohybu, tj. jak efektivně, koordinovaně a ekonomicky jsme schopni provádět pohyb. Lidé s neoptimálním řízením pohybu jsou častěji zranění, mají častější kloubní obtíže, a to nejen ze sportu, ale i z běžných denních a pracovních aktivit.

Obrovský vliv na pohybový systém má také technika provádění pohybových aktivit. Nevhodné technické provedení se může postupně negativně projevit na svalech, kloubech či šlachách. Optimální technika zmenšuje riziko akutních nebo chronických problémů.

Před začátkem nové pravidelné sportovní aktivity je vhodná konzultace se zkušeným trenérem a fyzioterapeutem, kteří mohou pomoci zhodnotit předpoklady a případná rizika.

Shrnutí

Po rozsáhlém ale ani zdaleka úplném výčtu faktorů, které mohou ovlivňovat naše těla při pohybových aktivitách, jsem přesvědčený, že sport vede daleko více ke zdraví než k invaliditě. Jistě, sportovní aktivity mají svá úskalí, ale zdravotní bonusy je s přehledem strčí do kapsy.

Samostatnou kapitolou jsou úrazy, které nelze předpovídat a mohou se stát jak při sportu, tak i mimo něj. Naštěstí máme možnost výběru z široké palety pohybových aktivit, kde je riziko zranění minimální.

Pravidelná pohybová (sportovní) aktivita má obecně příznivý vliv na pohybový systém i psychiku člověka. Abychom předešli vzniku úrazů či chronických obtíží, je třeba přistupovat ke každé aktivitě s rozmyslem, pokorou a nepřeceňovat své schopnosti. Vhodné jsou rovněž konzultace s odborníky a lidmi, kteří jsou v dané aktivitě již zkušení.

Sportu a všem pohybovým aktivitám zdar! 🙂

Bližší info o mé fyzioterapeutické praxi zde.

Více článků naleznete zde.