Kinezioterapie, nebo také pohybová léčba je hlavním prostředkem fyzioterapeuta k ovlivnění obtíží pacienta/klienta. Kinezioterapeutických metod je v současnosti celá řada, avšak jako nejúčinnější se jeví ty, které jsou založeny na neurofyziologickém podkladě.
Takové metody využívají poznatků z oborů neurofyziologie a neurologie k ovlivnění pohybového systému člověka. Převedeno do praxe: fyzioterapeut se snaží ovlivnit nervovou soustavu množstvím různých vjemů, kterými dráždí receptory (čidla) uložené v kůži, šlachách, svalech a kloubech. To následně vyvolává pozitivní aktivitu v mozku a míše, což vede ke zlepšení mezisystémové komunikace.
Výsledkem celého tohoto složitého procesu je dlouhodobé zmírnění nebo úplné vymizení pohybových obtíží. Ve své praxi využívám prvky metod, jež naplno využívají výše uvedené principy. Stručný popis konceptů, jejichž prvky využívám v komplexní terapii naleznete níže.
Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS)
Tento koncept byl vytvořen věhlasným fyzioterapeutem prof. Pavlem Kolářem a zahrnuje zřejmě to nejlepší z různých metod, systémů a konceptů dob minulých. Obsahuje diagnostickou a terapeutickou část.
Stěžejní bod této metodiky představuje role bránice v zajištění opory ve statických polohách (stoj, sed) i při pohybu (chůze, sport). Bránice společně se svaly pánevního dna, hlubokými svaly zad a břicha vytváří hluboký stabilizační systém páteře – HSSP, který hraje klíčovou ochrannou stabilizační roli při veškerých pohybech. HSSP se při aplikaci této metody aktivuje v polohách do 1. roku vývoje člověka, kde jsou k těmto účelům přirozeně nejlepší podmínky.
Velkou výhodou DNS je uplatnění u širokého spektra pohybových obtíží jak akutního (více o akutních bolestech zde), tak chronického charakteru (více o chronických bolestech zde). Z mého pohledu se tato metoda jeví jako to nejlepší, co se u nás ve fyzioterapeutické praxi využívá.
Proprioceptivní neuromuskulární facilitace (PNF)
Jedná se o metodu, jejíž základy sahají do období 50. let 20. století. O vznik se zasloužili Dr. Kabat a jeho asistentky Vossová a Knottová.
Principem konceptu je zlepšení svalové souhry, čehož dosahujeme působením na receptory v kůži, svalech, šlachách a kloubech. K tomu je využíváno zejména působení odporu v průběhu prováděnému pohybu, který je vykonáván ve všech osách (3D)
Převedeno do praxe: fyzioterapeut vede manuálně i verbálně pohyb pacienta/klienta v úhlopříčném směru (viz. obrázek), čímž dosahuje optimálního koordinovaného zapojení různých svalových skupin najednou. Prvky této metody uplatňuji zejména u kloubních poúrazových a pooperačních stavů.
Senzomotorická stimulace (SMS)
Tato metoda vděčí za svůj vznik skvělému českému neurologovi prof. V. Jandovi a fyzioterapeutce M. Vávrové.
Senzomotorická stimulace využívá principy motorického učení. Jejím hlavním cílem je obnovení optimálních pohybových stereotypů, které mozek z nějakého důvodu přestal využívat. Může k tomu dojít následkem úrazu, akutního nebo chronického přetížení. Zjednodušeně chceme dosáhnout toho, aby byl pohyb opět koordinovaný a co nejméně náročný pro tělo.
Učíme tedy mozek více vnímat pohyb, kontrolovat jej, a to nejlépe tak aniž bychom na to mysleli. Při cvičení se využívají různé pomůcky jako jsou balanční podložky, bosu a v podstatě jakékoliv nestabilní plochy.
Senzomotorické stimulace pomáhá k odstranění svalové nerovnováhy, obnovení optimálních pohybových stereotypů a zlepšení držení těla.
Autor: Mgr. Marek Fojtách
Zdroje:
Kolář P. & Lewitt K. (2005). Význam hlubokého stabilizačního systému v rámci vertebrogenních obtíží. Neurologie pro praxi, 5
Pavlů D. & Holubářová J. (2017). Proprioceptivní neuromuskulární facilitace (1st ed.). Karolinum
Web UTVS CVUT: https://fyzioterapie.utvs.cvut.cz/document/show/id/298/