Chránit či nechránit svaly a klouby před chladem?

Jistě jsme všichni někdy od našich babiček či matek v zimním období slyšeli, že se máme pořádně obléct, aby nám neprochladli bedra, krk, dutiny, ledviny… abychom si nepřivodili nějaké nachlazení, prochlazení, onemocnění nebo v pohybovém systému nějaký ten hexenšus, zaseklý krk či nějaké jiné dlouhodobé pohybové obtíže.

Přemýšleli jste někdy nad tím, zda je takové ochranné chování opravdu nutné a zda nadměrné obalování „citlivých“ míst opravdu chrání před vznikem akutních či chronických potíží v pohybovém nebo jiném ústrojí? Pojďme se podívat na svaly a klouby.

V dnešní době můžeme pozorovat různé módní trendy, nad kterými starší generace nechápavě kroutí hlavou. Holá bedra, díry v kalhotách, že mnohdy vyčnívají celá kolena, tenké legíny nebo tříčtvrťáky s plně obnaženými kotníky. V letním období by se to ještě dalo pochopit, ale v zimě, když udeří první mrazy, tak to logicky musí být nepříjemné a potenciálně nebezpečné pro svaly a klouby. No…Ne tak úplně 😊

Fyziologické okénko

Chlad vs. svaly

Chlad obecně způsobuje podráždění nervových zakončení na kůži a dochází k reflexnímu stažení svalu. Zároveň dochází k ochrannému chování, kdy se chlad snažíme eliminovat „choulením“, čímž můžeme svaly podráždit ještě více, protože je nadměrně zatěžujeme (typicky zvedáním ramen). Oba tyto jevy se podílí na vzniku akutních nebo chronických obtíží, které může způsobit chladné počasí. Více náchylní jsou jedinci, kteří již mají dlouhodobě přetěžované svaly (stres, stereotypní zatížení svalů, svalové dysbalance…)

Pod kůži se chlad většinou nedostane, protože je odváděn krví dále do těla. Pojem prochladnutí svalu tedy není úplně přesný. K podchlazení svalů dochází až při celkovém podchlazení organismu, což už je život ohrožující stav.

To že sval chlad příliš neovlivní ovšem neznamená, že neovlivní jiné části (systémy) těla, kde často působí viry a bakterie. Tělo se snaží teplotu v ochlazovaném místě udržet na normálu, což ovšem může mírně snížit teplotu v jiné části těla, kde se nachází nějaká sliznice. Typicky oblast nosohltanu, krčních mandlí, močová trubice atd.).

Pokud naše cévy nejsou otužováním vycvičené a neumí rychle a kvalitně distribuovat teplo, může docházet k častému vzniku infekcí ze změn venkovních teplot.

Receptory (čidla) na kůži se mohou opakovaným vystavováním chladu také otužit a jejich reflexní reakce se může výrazně snížit. Zároveň i ochranné chování jde cíleně zmírňovat, když se v chladném prostření naučíme uvolnit tělo. Není to jednoduché, ale je to možné. Trénink bývá součástí otužování.

Chlad vs. klouby

Kloubní struktury jsou obalené kůží a svaly, takže se jejich vnitřní teplota vlivem chladu či tepla příliš nemění. Stejně jako v předchozím případě, většinu chladu ale i tepla odvedou cévy dál do těla. Představa, že opakované obnažování kloubů v zimním období vede k jejich akutnímu nebo chronickému poškození není podle mého názoru správná.

Proč tedy mladé generace dokáží vydržet jen „lehce“ oblečení i v mrazech? Adaptace – otužení organismu. Jejich tělo je natolik zvyklé na pravidelné ochlazování některých partií, že je schopné dobře distribuovat teplo bez výraznějších subjektivně nepříjemných pocitů a bez většího rizika podchlazení.

Měly naše babičky pravdu?

Ano i ne. Pokud se pravidelně nevystavujeme chladu, musíme si naše „citlivá“ místa chránit. Ovšem je třeba počítat s tím, že když přijde větší mráz, tak se musíme navléct ještě více vrstev. Když si pak jednou zapomeneme vzít tlustý svetr či šálu, může se stát, že nám opravdu „sekne“ v zádech nebo se nachladíme. U nadměrného oblékání je paradoxně vyšší riziko obtíží pohybového i imunitního charakteru, protože tělo hůř reaguje na nečekané změny, kterých v poslední době stále přibývá.

Historie nadměrného oblékání

Nadměrné oblékání vychází ze strachu z nemoci a ze všeho toho co přináší. Za našich babiček nebyla medicína, fyziologie, fyzioterapie ani zdaleka taková jako je dnes. Chřipka byla život ohrožující. Bolesti zad a kloubů člověka často vyřazovali z provozu na velmi dlouhou dobu. Není se tedy čemu divit, že se lidé nadměrně chránili před chladem.

Dnes je však situace jiná. Máme informace o tom jak tělo funguje a jaké má schopnosti. Zároveň se nemusíme tolik bát obtíží vzniklých z nachlazení. Můžeme tak zkoušet postupné otužování na všech úrovních těla i mysli.

Otužování

Pokud nebudeme brát úzkostlivé rady o nadměrném oblékání tolik vážně, můžeme si náš povrch těla otužit tak, abychom se vyhli možným pohybovým či jiným problémům. Začít s otužováním se dá kdykoliv a je to prevence nejen infekčních onemocnění, ale také akutních či chronických pohybových problémů. Je však třeba začínat pomalu s respektem a pokorou.

Nadměrným oblékáním dáváme tělu najevo, že je slabé a je nutné jej chránit. Zkusme našim tělům více důvěřovat a nepodceňovat jejich schopnosti. V otužilém těle zdravý duch! 😊

Bližší info o mé fyzioterapeutické praxi zde.

Více článků naleznete zde.