Chronické bolesti páteře a fyzioterapie

Chronické bolesti páteře jsou nepříjemné především délkou trvání, která se může jevit jako nekonečná. Kromě nepříjemných bolestivých pocitů s sebou přináší také další negativní projevy, jež zasahují do různých oblastí života člověka i jeho okolí. Neřešené dlouhodobé bolesti páteře většinou sami nezmizí a mají tendenci se zhoršovat. Není tedy vhodné nad nimi pouze mávnout rukou, ale podstoupit cílenou léčbu.

Něco málo o bolesti

Bolest je jednou z nejčastějších obtíží, která vede člověka k návštěvě lékaře. Lze ji vyjádřit jako nepříjemný smyslový a emoční zážitek, který je spojený s reálným nebo potenciálním poškozením lidské tkáně. Bolest můžeme přirovnat ke kontrolce, která začne blikat, aby nás upozornila, že naše tělo není v rovnováze.

Z hlediska pohybového systému se nám nervový systém snaží dát najevo, že svaly, vazy nebo klouby jsou přetížené a potřebují si odpočinout a zregenerovat. Pokud přetížení trvá dál, kontrolka bliká silněji a bolest se zesiluje. Při chronickém/dlouhodobém trvání bolesti (3 měsíce a více) vzniká větší problém.

Specifika chronické bolesti

V případě chronické bolesti se jedná o déletrvající stav, který již nemá ochranný význam a který působí negativně na biologickou, psychologickou a sociální stránku člověka. Dochází k vyčerpání „analgetik“, která si naše tělo samo vytváří. Bolest již není potlačována a snižuje se práh a hranice tolerované bolesti. Jinými slovy, to, co by nás dříve příliš nebolelo, může vyvolávat výraznou bolest.

Dále se mohou objevovat projevy jako poruchy spánku, rychlá unavitelnost, snížená chuť k jídlu, k sexuální aktivitě a menší pracovní výkonnost. Mimo výše zmíněné projevy lze pozorovat také změnu a omezení pohybových a každodenních aktivit. Při omezení fyzické aktivity a pohybu, dochází k negativnímu ovlivnění celkového stavu a jedinec se dostává do začarovaného kruhu.

Tipy, jak se vyhnout chronickým bolestem páteře

1) Naučit se vnímat své tělo

V momentě, kdy budeme schopni vnímat naše tělo, budeme vnímat již první signály toho, že něco není úplně v pořádku. Potom můžeme jednoduše provést změny, kterými se vyhneme vzniku bolestí. S vnímáním vlastního těla může pomoci mimo jiné také fyzioterapie. Článek o vnímání těla zde.

Příklad:

Při dlouhém sezení při práci na PC je člověk často zabraný do práce tak, že nevnímá nic než to, co se děje na monitoru. V ten moment ani nevnímá, že už mu tuhnou svaly v bederní, hrudní nebo krční oblasti. Pokud je sedavá činnost každodenní rutinou, tak můžeme začít pociťovat nepříjemnou bolest a pokud něco nezměníme, může přejít do chronicity.

2) Řešit obtíže pohybového systému již v akutní fázi

Akutní obtíže bychom neměli podceňovat. Akutní bolesti pohybového systému mohou odeznít i bez léčby, ale stejně tak mohou přejít do chronické fáze, kde už je terapie složitější. Při vzniku akutních bolestí pohybového systému je nejlepší vyhledat odbornou pomoc v podobě lékaře, potažmo fyzioterapeuta. Více o akutních bolestech páteře zde.

3) Provádět pravidelné fyzioterapeutické cvičení

K tomu, abychom předešli vzniku chronických obtíží, je vhodné provádět cílená fyzioterapeutická cvičení a doplňkové pohybové aktivity, které budou respektovat různá tělesná i osobnostní specifika člověka. Různé pohybové aktivity jsou vhodné pro různé jedince. Preventivní cvičení stejně jako doplňkovou volnočasovou aktivitu pomůže najít fyzioterapeut.

Bližší info o mé fyzioterapeutické praxi zde.

Více článků naleznete zde.

Zdroje:

Opavský, J. (2011). Bolest v ambulantní praxi. Praha: Maxdorf, s. r. o.

Kozák, J., & Kolář, P. (2009). Léčebná rehabilitace u bolestivých stavů. In P. Kolář
et al. (Eds.), Rehabilitace v klinické praxi (pp. 639-640). Praha: Galén.

Raudenská, J. (2012). Psychologické vyšetření a hodnocení pacientů s chronickou bolestí
podle kognitivně-behaviorálního přístupu. In R. Rokyta, M. Kršiak, & J. Kozák (Eds.),
Bolest: Monografie algeziologie (pp. 194–199). Praha: Tigis.

Neudertová, H. (2013). Bolest jako syndrom. In M. Hakl (Ed.), Léčba bolesti. Současné
přístupy k léčbě bolesti a bolestivých syndromů (pp. 27-30). Praha: Mladá fronta.